Výsledky prvního letošního tréninku 9. 4. 2013
Tento trénink byl uspořádán společně s oddílem ASP. Ve druhé části jsou stručné výsledky. Ti u kterých jsem nenapsal příjmení kvůli neznalosti, se jistě poznají. No a pokud se poznaji a napíšou mi, rád to doplním.
Trénink s rádiem dne 9. 4. 2013 bude probíhat opět v Lesním divadle za Domovem důchodců, TENTOKRÁT OD 16:30 v pásmu 80 m. Opět připomínám nutnost pro ty kteří přijedou od Novodvorské nebo Mariánské, použít světelný přechod a vyčkat na zelenou!!!
Zavádíme nové pravidlo: Každý je povinen potvrdit účast na tréninku nejpozději v pondělí den předem do 20 hod Martině Matouškové na tlf: 603 734 373. Uložte si toto číslo do svých mobilů.
Tonda
Dne 6.11. bude další trénink na Velkou Kunratickou. Sraz
v Kunratickém lese (stanice busu KUNRATICKÁ ŠKOLA) na dětském startu V.K.
v 16 hod. Doporučuji teplé oblečení a obuv vhodnou na běhání ve vlhkém
měkkém terénu. Prosím všechny, kteří nepříjdou, aby se omluvili mailem
nebo tlf. pokud možno DEN PŘEDEM! Také se mi přihlašte zájemci o start na V.K. v neděli dne 11.11.
V dokumentech ke stažení jsou k dispozici výsledky letošního PP.
| Výsledky tréninku z 9. 10. 2012 | ||
| 3 kontroly (1, 3, 5) na 3,5 MHz, start a cíl za Domovem důchodců v Zálesí „Lesní divadlo“ |
| Výsledky tréninku z 2. 10. 2012 | ||
| 3 kontroly (1, 3, 5) na 144 MHz, start a cíl Krčský les na cestě od „M“ Roztyly rozcestí za hotelem Globus |
| Výsledky tréninku z 25. 9. 2012 | ||
| 3 kontroly (1, 3, 5) na 3,5 MHz, start a cíl Michelský les altán u rybníčku Labuť |
Rádiový orientační běh, zkratkou ROB, mezinárodní zkratkou ARDF – Amateur Radio Direction Finding. Před pár desítkami let vznikl jako doplňková radioamatérská zábava známá coby „hon na lišku“, dnes jde o sport se vším všudy – s pevnými pravidly, propracovaným systémem soutěží a samozřejmě i s potřebou pravidelného tréninku, bez nějž se již na mezinárodní úrovni sotva kdo prosadí.
Oč v tomto sportu jde? Základem je pomocí přijímače a mapy (používají se mapy pro orientační běh) pokud možno v ideálním pořadí (není pevně dáno, závisí na závodníkově rozhodnutí) vyhledat stanovený počet vysílačů (kontrol) a v co nejkratším čase doběhnout do cíle. V mapě má závodník zakreslen pouze start a cíl (přesněji polohu majáku – cílového vysílače vysílajícího trvale na frekvenci odlišné od závodní), jinak vše závisí na jeho práci s přijímačem, schopnosti přesného zaměření – a samozřejmě rychlého běhu. Mapa pro něj není ničím více (a ničím méně), než vhodnou pomůckou pro volbu nejlepšího postupu mezi jednotlivými kontrolami a zejména pak do cíle.
Soutěžní pásmo je dvojí: 3,5 Mhz (80 m) a 144 MHz (2 m). Na ovládání přijímače složitější „osmdesátka“ (je nutno nejprve prostřednictvím feritové antény zaměřit směr a poté přes prutovou anténu orientaci signálu) je ve skutečnosti snazší – signál se šíří přímo (alespoň v našich „nevelehorských“ podmínkách) a jeho zaměření obvykle nečiní přílišné problémy ani začátečníkům. Naproti tomu naoko jednodušší „dvoumetr“ (je zde jen jedno přímé zaměření) má své úskalí ve způsobu šíření signálu v členitém terénu – slabší (až žádná) slyšitelnost za kopci, „ohýbání“ podél vrstevnic, odrazy od protějších či sousedních svahů – díky němuž v tomto pásmu víc než běh a mapařské umění rozhodují technické schopnosti a hlavně závodnická zkušenost.
Narozdíl od klasického orientačního běhu, kde je v lese nasázeno kolem stovky kontrol a na jednotlivých tratích jich bývají i tři desítky, rádiový orientační běh vystačí s pouhými pěti kontrolami. Je to nutnost daná způsobem vysílání – všechny vysílače vysílají na stejné frekvenci v pětiminutovém intervalu, každý ve své (č. 1 v první, č. 2 v druhé,…) minutě a zbylé 4 minuty mlčí. Závodník tedy musí – jde-li na konkrétní vysílač – za minutu jej zkusit doběhnout a je-li příliš daleko, pak alespoň přesně zaměřit a následně nalézt již bez signálu (anebo 4 minuty čekat…). Plný počet pěti vysílačů vyhledávají podle mezinárodních pravidel muži, ostatní kategorie – ženské, juniorské i veteránské – vždy jeden vynechávají. Běží-li současně s dospělými závod i žákovské kategorie, mívají tyto tři nebo dvě kontroly; běží-li žáci závod samostatný (příp. současně na druhém pásmu), mívají na trati vysílačů více, pochopitelně v menších vzdálenostech. Dnešní generace vysílačů velikosti menší cihly disponuje jednoduchým přepínáním frekvence i délky relace – zde máme základ postupného prosazování závodů se zkrácenými (polovičními) relacemi v posledních letech, i když zatím hlavně na naší domácí půdě.
Český ROB se v posledním dvacetiletí může pochlubit řadou významných úspěchů. Zatímco na mistrovství Evropy v šedesátých a sedmdesátých letech jsme výraznější úspěch nezaznamenali, hned první mistrovství světa v roce 1980 přineslo titul Mojmíru Sukeníkovi, OK2UMO, který svůj úspěch dokázal zopakovat i o čtyři roky později. Při pohledu na statistiku posledních MS a ME můžeme bez přehánění konstatovat, že se Česká republika stala v ROB světovou velmocí.
